Když prší, vezmete si deštník. Když leje, vezmete si maximálně k pláštěnce ještě holínky. V Číně ale ne…
Je to možná nepochopitelné, ale ačkoliv v historii Číny byli chytří lidé a jistě i dnes jsou, zásadní a prosté věci tu prostě nejsou domyšlené ani omylem.
Problém, který známe a řešíme u nás, se jmenuje „příliš mnoho betonu“. Aby voda mohla odtéct, když už se nemůže vsáknout skrz asfalt, beton nebo nějakou dlažbu, je zapotřebí udělat kvalitní a především dobře nadimenzovanou kanalizační síť.
Tohle nějak soudruzi inženýři v Číně dost podcenili. A tak když začne pršet, rázem pochopíte druhý význam vysokých obrubníku podél silnice. Silnice se totiž velmi rychle změní v řeku. Kanalizace, respektive to, co jí mělo být, tu prostě na vodu moc připravená není.
A tak všude jsou malá moře vody, co nemá kam odtéct a tak jí auta musí rozstříkat do okolí. To zase nemají v lásce chodci a ani řidiči s touhle „mycí linkou“ moc nadšení nejsou. Ale není to jen problém silnic a kanalizace. Voda se valí po chodnících a náměstích v několikacentimetrové vrstvě. Takže normální boty, pokud někam musíte jít, raději nechte doma.
Po první dosti jsem si šel koupit místní prověřenou obuv. Gumové boty, co se prodávají i u nás a jsou oblíbené na pláž k vodě. Tady si mimo klasické „vietnamky“ Číňané nejčastěji berou v dešti právě tyhle gumové botky, co jimi vody sice nateče dovnitř, ale zase volně vyteče ven. Navíc – je to guma a ta prostě vodu nenatáhne.
Už druhý den prší bez nějaké zaznamenatelnější pauzy. Takže jsem obul i já na procházku do obchoďáku za nákupem potravin stejnou verzi obuvi, jako všichni ostatní a řeknu Vám, že to bylo velmi užitečné řešení. Když zapadnete do prolákliny pod valící se vodou silnicí uprostřed přechodu pro chodce, jejíž hloubka je 10 cm… A pak po deseti minutách chůze vodou si klidně můžete zajít na pedikúru, neboť paty máte už pěkně změklé.
Když jsem se vrátil na hotel, gumové boty jsem opláchnul a nechal sušit. Jsou zase čisté, jako nové. Alespoň nějaké pozitivum z toho…
P.. Když v Číně prší a musíte ven…
